Děti jely na výpravnou slavnůstku nejen dobře vyzbrojené meči, štíty a krásnými oděvy, ledascos už také znaly z pověstí, které se k místu hradu Tetín vážou. Z Berouna se vydaly mlhou, úzkou cestičkou do polí. Dívky měly pro kluky připravené emblémky, aby ozdobily jejich meče. Nebylo to ale jednoduché, sic pan Jan s celým svým rytířstvem jel a kluci zpívali, co jim hlas stačil, dívky vydávaly panny ze své družiny pomalu a opatrně. Také věděli, že jim někde zastoupí cestu bezhlavý rytíř, se kterým se chlapci budou muset utkat, nejen svým mečem, ale také nabroušeným a hbitým jazykem. V Tetíně se rozprostřely před kostelíkem sv. Ludmily a děti vyprávěly vše, co si z odvyprávěných pověstí zapamatovaly. Na nejvyšším vrcholku Tetína poobědvaly, pokochaly se lesy a Berounkou, prostřely bílý hedvábný šátek a na něj postupně pokládaly dary létu. Zpívali, zvonili a děkovaly. |
Aktuality >